Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 

Orientace

zpět

V orientaci je zapotřebí znát tři základní položky:
  • Poloha (určení vlastní polohy; odečet na mapě v souřadnicovém systému MGRS)
  • Směr (určení azimutu pochodu z bodu A do bodu B na mapě; použití azimutu v terénu v praxi)
  • Vzdálenost (určení vzdálenosti na mapě; určení vzdálenosti v terénu)
  • Poloha

    • Určení vlastní polohy je úplný základ v orientaci.
      Dnešní doba nabízí výborné možnosti, jako jsou GPS přístroje, které nám přímo ukážou souřadnice v potřebném systému, nebo pokud jsou mapové, tak přímo naši polohu na digitální mapě na displeji. Ovšem voják se pouze na GPS nesmí spoléhat! Někdy nemusí přístroj pracovat správně a může vnášet do určování polohy chybu, (výpadek signálu, hustota zalesnění), jindy se může stát, že přístroj dokonce nefunguje vůbec (dojdou baterky, nebo se stane porucha). Proto je pro každého vojáka základ, aby uměl určit svoji polohu přímo z terénu bez pomocí těchto přístrojů!
    • Určení vlastní pozice můžeme provést různými způsoby. Nejjednodušší je za pomocí významného orientačního bodu (kopec, věž, atd.). Pokud stojíme v jeho bezprostřední blízkosti, podíváme se v mapě na jeho polohu a najdeme polohu svou.
    • Pokud jsme více vzdáleni od viditelného významného orientačního bodu, je zapotřebí:
      1. Odhadnout v terénu vzdálenost a azimut od daného orientačního bodu.
      2. Mapu orientovat na sever, a tuto vzdálenost a azimut (obrácený o 180°) zpětně vnést do mapy směrem od orientačního bodu k naší pozici.
      3. Pokud je na dohled více orientačních bodů, stačí pouze určit azimut k těmto bodům bez vzdáleností a obrácený azimut od těchto bodů zanést do mapy. V průsečíku těchto azimutů se nachází naše poloha.
    • Pokud nemáme možnost viditelných orientačních bodů (kopec, věž, křižovatka, budova, most, řeka, atd.). Musíme se orientovat za pomocí méně významných orientačních subjektů.
      1. Pomocí vrstevnic, což jsou smyšlené čáry spojující v terénu jednu nadmořskou výšku. Pokud jsou vrstevnice blízko u sebe, je svah prudší, pokud jsou vrstevnice dál od sebe, svah je mírnější. Je třeba si všímat údolí a prohlubní, které vrstevnice vyznačují, nebo naopak hřebenů.
      2. Dále je třeba si všímat přirozených hranic různých dvou subjektů v terénu, jako např. louka/les, nebo řídky les/hustník, listnatý/jehličnatý, atd.
  • Souřadnice MGRS -Military Grid Reference System (skládá se ze 4 částí):

    • Samotná souřadnice je 33U WQ 62354 27186 (psáno 33UWQ6235427186)
    • 33 - poledníkový pás, ve kterém se nachází Česká republika
    • U - označení vrstvy zóny poledníkového pásu

      utm-zony.jpg

    • WQ - označení hlavního čtverce 100x100 km (uvedeno v legendě mapy)

      ctverce-100x100km.jpg

    • 62354 27186 - souřadnice vlastní pozice uvnitř 100km čtverce WQ, kde:
      • 62 27 - vyznačuje čtverec 1x1 km ve kterém se nacházíme, kde 62 je označena osa Y, 27 je označena osa X
      • 623 271 - vyznačuje naši pozici s přesností na 100 m, kde 3 je vzdálenost 300 m od osy Y, 1 je vzdálenost 100 m od osy X
      • 6235 2718 - vyznačuje naši pozici s přesností na 10 m, kde 35 je vzdálenost 350 m od osy Y, 18 je vzdálenost 180 m od osy X
      • 62354 27186 - vyznačuje naši pozici s přesností na 1 m, kde 354 je vzdálenost 354 m od osy Y, 186 je vzdálenost 186 m od osy X
      • Souřadnice se zapisují ovšem bez mezer, tzn. 6235427186 s přesností na 1 m, nebo 623271 s přesností na 100 m apod.

        nase-pozice.jpg

    • Memotechnická pomůcka pro čtení souřadnic ve správném směru:
      • Opice leze pro banán nejdříve po zemi (čteme vodorový směr, tzn od osy (Y) směrem vodorovně do prava 62->354 m), až poté vyšplhá pro něj po stromě nahoru (čteme svislý směr, tzn. od osy (X) směrem nahoru 27 ->186 m)
  • Azimut (určení směru):

    • Azimut je odchylka směru (naší osy postupu) od směru severního. Určuje se ve stupních [°] po směru hodinových ručiček (kruh má 360°, azimut maximálně také). Tedy N(sever) má azimut 0°, E(východ) má azimut 90°, S(jih) 180°, W(západ) 270°.
    • Je zapotřebí vědět, že azimut může zkreslovat magnetická deklinace, ovšem pro Českou republiku je tato deklinace téměř nulová, tudíž se jí nebudeme dále zabývat.
    • Určení azimutu z mapy:
      • Známe naši pozici (bod A) a známe pozici bodu (bod B), do kterého chceme dojít.
      1. Orientujeme mapu na sever
      2. Hranou buzoly spojíme bod A, ve kterém se nacházíme a bod B, do něhož chceme dojít. Osa budoly musí směřovat dopředu stejným směrem, jako osa našeho postupu. Znamená to tedy, že delší část buzoly (více plastu za ciferníkem), směřuje k bodu, do kterého chceme dojít.
      3. Nyní otáčíme ciferníkem do té doby, dokud červená střelka směřující na sever, nebude v brance. Jakmile je střelka v brance, odečteme v ose buzoly hodnotu azimutu (více plastu za cifeníkem, poloha osy buzoly je přesně ve středu tohoto plastu).
    • Nyní známe azimut našeho postupu, a chceme tedy směřovat pochod ve směru našeho azimutu
    • Určení známého azimutu v terénu a jeho použití:
      1. Otáčíme ciferníkem do té doby, než nastavíme požadovaný azimut našeho směru do osy buzoly.
      2. Poté celou buzolu ve vodorovné poloze natočíme tak, aby se červená střelka propojila s brankou a byla v ustálené poloze. (Střelka v brance směřuje na sever, osa buzoly směřuje naším azimutem, NE NA SEVER!)
      3. Nyní nám buzola (osa buzoly) ukazuje směr azimutu.
      4. Ve směru azimutu si vybereme vzdálený orientační bod (strom, budovu, skálu apod.) a k němu se přiblížíme.
      5. Poté postup opakujeme k dalšímu bodu.
      6. Nikdy nejdeme tak, že se díváme v průběhu chůze celou dobu na buzolu s nastaveným azimutem a jdeme ve směru šipky. Tento postup zkresluje chůzi a jednotka vybočí z osy postupu. Vždy nejprve vybereme viditelný vzdálený orientační bod, ke kterému se přiblížíme, aniž bychom se dívali na buzolu a poté vybereme ve směru azimutu další!
    • Určení neznámého azimutu z orientačního bodu k naší pozici v terénu:
      • Když chceme například zjistit svoji polohu na mapě (viz. poloha).
      1. Namíříme osu buzoly na viditelný vzdálený orientační bod (v terénu, ne na mapě!).
      2. Otáčíme ciferníkem do té doby, dokud červená střelka nebude v brance.
      3. V ose buzoly odečteme hodnotu azimutu. (Buzola musí být ve vodorovné poloze, střelka směřující na sever musí být ustálená)
      4. Od zjištěného azimutu odečteme 180° (Např. zjistili jsme azimut 220°; 220-180=40°)
      5. Tento vypočítaný azimut vneseme do osy buzoly.
      6. Mapu orientujeme na sever.
      7. Přiložíme hranu buzoly na orientační bod v mapě tak, aby:
        • střelka byla v brance
        • a azimut v ose buzoly byl nastaven na námi vypočítanou hodnotu (40°) 
      8. Na mapě nyní máme azimut od vzdáleneho viditelného orientačního bodu, směrem do naší pozice.
      9. Pokud opakujeme to samé z jiného orientačního bodu, v průsečíku těchto azimutů se nachází naše poloha.
      • Fyzicky můžeme hranu buzoly z prvního orientačního bodu obtáhnout tužkou, totéž z druhého orientačního bodu a dostaneme průsečík, neboli naši polohu.
    • Určení severu pomocí hodinek a slunce:
      • Jih změříme tak, že malou ručičku nasměrujeme na slunce a přesně v půlce úhlu mezi touto malou ručičkou a dvanáctkou se nachází JIH.
      • Opačným směrem je tedy SEVER
      • POZOR na jednu věc. V letním čase se úhel půlí mezi malou ručirkou a jedničkou.
    • Při používání buzoly vždy dát pozor na blízké kovové předměty jako je zejména zbraň a nůž, které zkreslují směr střelky !!! Raději odložte zbraň na cca 1 m od sebe, aby jste při určování azimutu neudělali fatální chybu!
  • Vzdálenost

    • Na mapě:
      • Jeden ze způsobů odhadování skutečné vzdálenosti na mapě je pomocí porovnání se čtvercovou sítí. Zakreslená čvercová síť má osy od sebe vzdáleny 1 km. Tzn. pokud je měřená vzdálenost na mapě přibližně dvou délek hrany čtverce, tvoří ve skutečném terénu 2 km. Pokud polovinu délky hrany čtverce, tvoří 0,5 km, atd.
      • Druhý způsob je pomocí známého měřítka mapy. Klasický vojenský formát je M1:25000. Znamená to tedy, že 1 cm na mapě, je 25000 cm ve skutečnosti (25000 cm = 250 m).  Pro zjednodušení vždy dané měřítko zkrátíme o dvě nuly a dostaneme kolik má 1 cm na mapě metrů ve skutečném terénu.
      • Např:
        • M1:25000 -> zkrácená číslice o dvě nuly 25OØØ m
          • 1 cm na mapě -> 250 m ve skutečnosti
        • M1:50000 -> zkrácená číslice o dvě nuly 5OOØØ m
          • 1 cm na mapě -> 500 m ve skutečnosti
        • M1:100000 -> zkrácená číslice o dvě nuly 1OOOØØ m
          • 1 cm na mapě -> 1000 m ve skutečnosti
    • V terénu:
      • Nejjednodušší způsob určení vzdálenosti je krokováním. Dobré je změřit si vlastní dvojkrok a v praxi poté počet dvojkroků násobit naměřeným číslem. Počítání dvojkroků usnadňuje např, po stovce si zavážu uzel na provázku apod.
      • Dále se dá určit vzdálenost odhadem, pokud má voják nějakou zkušenost.
      • Další způsob je dálkoměr.
      • Pokud chceme odhadnout vzdálenost od nějakého předmětu a známe jeho výšku, dá se použít dílcová metoda.
        1. V dálce vidím dospělý smrk (výška cca 35 m)
        2. Buzolu, s mm pravítkem natáhnu 0,5 m od oka (za pomocí 0,5 m provázku)
        3. Odečtu výšku smrknu v mm a vynásobím dvěma (např. čtu 8 mm, tedy počet dílců je 8x2=16)
        4. Vztah pro vzdálenost je (skutečná výška předmětu [m] x 1000)/počet dílců
        5. Tedy (35x1000)/16 = 35000/16 = 2188 m.
        6. Pro zrychlení výpočtu je vhodné použít mobil.
        • Smrk 35 m
        • Buk 30 m
        • Octavie 1,5 m
        • Člověk 1,75 m